Historie
První germánské kmeny se na území dnešní Spolkové republiky Německo začali dostávat na počátku doby bronzové, tedy kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Další stěhování nastalo ve 2. století př. n. l., kdy se Germáni dostávali stále častěji do styku s Římskou říší. Během slávy Římské říše se část Germánů dostala pod přímý vliv a dokonce i správu říše. V době největší slávy Římská říše dobyla jižní část germánského území. Za časů císaře Augusta ležela tato „římská Germánie“ na levém břehu Rýna. Římská a tzv. „svobodná germnánie začaly být od dob císaře Augusta oddělovány systémem hraničního opevnění Limes Romanum.
Takřka celé území dnešní SRN se během vlády franského krále Chlodovíka a jeho nástupců (do poloviny 6. století) dostalo pod Franskou říši. Díky vnitřním rozporům se říše časem rozpadla na dvě do značné míry nezávislé části – Neustrii (západní část s centrem v Paříži) a Austrii (východní část s centrem v Remeši či Metách). Říše byla opětovně spojena za Pipina. Největšího rozmachu dosáhla za císaře Karla Velikého na přelomu 8. a 9. století. Jednota říše netrvala dlouho a již roku 843 byla na základě Verdunské smlouvy rozdělena rozdělena mezi tři královské bratry. Nejvýchodnější část nazývaná Východofranská říše Ludvíka Němce se stala základním kamenem pro Svatou Říši římskou, později Německý spolek, Německé císařství a tedy i pro dnešní Spolkovou republiku Německo.
